Separace je pro mnoho psů stresující situací. Separační úzkost nebo separační úzkostný syndrom, je stav, kdy pes projevuje silnou úzkost nebo strach, když je oddělen od svého majitele. Tento problém může způsobovat nejen trápení psa, ale také vytvářet nepříjemné situace pro majitele, jako například destruktivní chování, nadměrné štěkání nebo nekontrolovatelné vykonávání potřeby uvnitř.

Existuje několik faktorů, které mohou přispět k separační úzkosti u psů, včetně nedostatečné socializace, traumatických zkušeností, nedostatku tréninku a přílišné závislosti na majiteli. Některá plemena jsou také náchylnější k separační úzkosti než jiná.

Pravdou je, že většina psů zvládá samotu velmi dobře, ale někteří jedinci, kteří jsou až moc upnutí na společnost svého pána, mohou trpět separační úzkostí. Úzkost je provázena strachem z odloučení a samoty. Trpí na ni psi, kteří nebyli zvyklí na samotu nebo mají z něčeho strach a ve svém pánovi mají oporu. Je to stav, který se dá přirovnat k lidské panické atace, tedy pejsek jej nedokáže sám ovlivnit. Psa, který je takto nemocný rozhodně netrestejte, ale ihned se mu snažte pomoci.

Známky, že váš pes trpí separační úzkostí

Definovat příznaky separační úzkosti je poměrně jednoduché. Pes, který trpí separační úzkostí může silně slintat, zvracet, hyperventilovat, štěkat, kňučet, výt, vykonávat potřebu uvnitř, ničit nábytek, dveře, škrábat stěny a podobně. Obvykle je toto chování doprovázeno opravdu přehnaným vítáním po příchodu páníčka domů.

Faktory, které mohou vše ovlivnit

Jedním z faktorů může být například traumatická událost. Například když si pořídíte pejska z útulku, může se k vám rychle citově připoutat, a tak u něj může vzniknout strach z odloučení. Nikdy totiž nevíte, čím si pes z útulku prošel.

Úzkostné stavy u psa mohou také propuknout, když nastane v jeho životě nějaká zásadní změna – stěhování, ztráta člena rodiny (psího kamaráda nebo člověka). A samozřejmě k úzkosti může přispět i to, když svého psa od štěně neučíte postupně na samotu. Tuto situaci zažívají především „covidová“ štěňata, ale i starší pejsci. V této době totiž spoustu lidí pracovalo z domova a se svým psem trávili svůj veškerý čas, takže to mohlo jeho chování ovlivnit. Někteří psi si potom na normální režim hned zvykli, jiní začali mít se samotou problém.

Jak řešit separační úzkost v praxi

Postupně. Je důležité učit svého psa samotě od prvního dne, kdy si ho přivezete domů. Nejdříve ho nechte o samotě pár minut a postupně čas prodlužujte. Pokud víte, že ve vaši domácnosti se vždy nachází nějaký člen rodiny, doporučuji vám učit pejska samotě v jednom pokoji. Určitě se vám to jednou bude hodit.

Dále je nutné začít pracovat na přeškolování mysli pejska a vysvětlit mu, že když opustíte domov, čeká ho něco skvělého. Můžete mu třeba po návratu domů dát nějaký oblíbený pamlsek vyšší hodnoty. Nebo ho hned po příchodu vzít na velkou procházku.

To že odcházíte psi poznají mnohem dříve, než si myslíte. Když se převlékáte, češete si vlasy nebo si balíte tašku do práce. V takové chvíli vás pronásledují krok za krokem a bedlivě pozorují. Vysvětlete svému psovi, že je všechno v pořádku. Pošlete ho na místo a odměňte ho.

Dalším tipem, jak předejít nebo omezit separační úzkost je – zaměřit se na klidné loučení a vítání psa. Při odchodu z domácnosti nedělejte žádný rozruch. Stačí se s pejskem klidně rozloučit a odejít.

Pokud váš pes trpí separační úzkostí, na nic nečekejte a začněte to ihned řešit.